Pópšawem njejsom kśěła pó pśizajěśu, ako jo mě pśed dwěma lětoma napśisko deriło, nic wěcej pisaś, dokulaž njamgu pšawu ruku wěcej tak pógibowaś ako pśed tym. Ale ga dajo PC a lěwa ruka zamóžo na njom wšake narownaś, což pšawa wěcej njamóžo. Stakim by se kśěła źinsa pisnje wuźěkowaś za te lube słowa pśipóznaśa mójogo źěła a statkowanja za serbstwo, kótarež jo Marija Elikowska-Winklerowa pśi góźbje mójogo 85. narodnego dnja napisała do Casnika. Wjeliki luby źěk, Marja! Mam pak hyšći něco druge na wutšobje, comuž cu se tudy wugroniś.
Seit vielen Jahren beschäftigt mich die Art und Weise, mit der eine wichtige Seite des Fortbestehens der wendischen (niedersorbischen) Sprache nicht zu Worte kommt, obwohl wir eine niedersorbische Sprachkommission haben, die sich diesem Problem, das mir und vielen anderen auf der Seele liegt, endlich beschäftigen müsste.